Prof. MUDr. Pavel Kučera (1925-1928)

Narodil se 30. září 1872. Útlé mládí strávil ve Štampachu na Mělnicku, ve velkém mlýně v Kokořínském údolí, odkud se rodina odstěhovala na koupený statek u Nových Hradů v jižních Čechách. Studoval v Českých Budějovicích na c. k. českém gymnáziu. Maturoval s vyznamenáním a odešel do Prahy na českou lékařskou fakultu UK v Praze, kde promoval v r. 1897. Ještě za studií se spřátelil s kolegy Syllabou a Pelnářem, budoucími profesory a slavnými internisty. O prázdninách spolu pobývali na Štampachu a podnikali dlouhé pěší výlety na Kokořín nebo i vzdálený Bezděz či dokonce na Trosky. Štampach se stal v té době jakýmsi poutním místem mladých intelektuálů. Jako medik se věnoval patologii a hned po promoci odešel se svým učitelem Polákem prof. Andrzejem Obrzutem z Hlavova ústavu v Praze do Lvova v Haliči. V roce 1901 se ve Lvově habilitoval pro patologickou anatomii a bakteriologii, v roce 1906 byl jmenován mimořádným a v r. 1911 řádným profesorem hygieny na zdejší lékařské fakultě. Oženil se po dlouholeté známosti a manželka se za ním odstěhovala do Lvova, kde se jim narodily dvě dcery. V roce 1913 se stal členem státní zdravotní rady ve Vídni. V době první světové války byl ve vojsku vrchním štábním lékařem a zasloužil se o ochranu Lvova před epidemií cholery, když svojí autoritou zabránil zničení lvovského vodovodu. Pedagogická práce, zkušenosti v Haliči a služba v armádě rozšířily jeho odborný i veřejně zdravotnický rozhled. Z patologa a bakteriologa vyrostl epidemiolog, hygienik a zdravotně politicky činný člověk. Angažoval se také občansky. Poskytoval nezištnou pomoc České besedě ve Lvově, byl jmenován čestným občanem Lvova.

Po válce se vrátil do vlasti a v roce 1919 s významným fyziologem Edwardem Babákem v Brně pomáhal založit lékařskou fakultu Masarykovy univerzity a její pracoviště patologické anatomie. Byl zde řádným profesorem patologické anatomie a bakteriologie a děkanem. Do roku 1921 byl střídavě děkanem a rektorem univerzity až do svého jmenování členem „Zvláštní komise pro vybudování Státního zdravotního ústavu v Praze“ a vedoucím „Kanceláře pro zřízení Státního zdravotního ústavu na ministerstvu veřejného zdravotnictví“. Když v roce 1921 odešel do Prahy, bylo mu 49 let a úkol přijal nejen ze zájmu o tuto novou věc, ale snad i na naléhání přátel, aby již nepřepínal své síly jako děkan, rektor, přednosta patologie a člen zemské zdravotní rady. Byl totiž dlouhá léta vážně nemocen. Při laboratorních pokusech, ještě jako medik, se nakazil skvrnitým tyfem, ke kterému se přidala tuberkulóza. Odchod do Prahy za novými úkoly nebyl cestou za pohodlím. Naznačuje to dopis ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy z 20. října 1921, v němž se píše, že prof. Kučerovi děkují, že se úkolu ujal, protože to bude „hojně duševní činnost napínající práce“. Zpočátku pracoval ve svízelných podmínkách v knihovně patologicko-anatomického ústavu prof. Hlavy a během jednoho měsíce v hrubých obrysech připravil základní koncept ústavu. Naléhal na to prof. Gunn, zástupce Rockefellerovy nadace, která měla významně podpořit vybudování ústavu.

Do osobních starostí prof. Kučery z té doby dala při rozhovoru koncem 90. let nahlédnout jeho dcera MUDr. Dagmar Blechová: „Tatínek byl z univerzity ve Lvově a Brně zvyklý, že lidi spolu určitým způsobem komunikovali, a potom, když se dostal mezi pány ministry a zdravotní rady, pořád do toho někdo mluvil a muselo se o spoustu věcí bojovat. Tatínek měl s výstavbou ústavu velké starosti a viděli jsme, že ho to strašně zmáhalo,“ vykreslila onu slavnou osobnost. „Na tehdejší dobu měl hodně vysokou postavu, okolo 180 cm, byl velmi štíhlý až hubený, tmavé vlasy nosil dozadu sčesané. Strašně měl rád hudbu a malířství. Však z rodiny je i bratranec, malíř Miloš Jiránek. Nepil a nekouřil a rád chodil, zejména miloval Tatry, kde se léčil.“

Vědecké bádání prof. Kučery bylo zaměřeno na morfologii původce vozhřivky, na výzkum etiologie karcinomů a patologicko-anatomických projevů břišního tyfu, studoval nádory nadledvinek a průběh epidemie meningitidy v Haliči. Publikoval v českých a polských časopisech a sbornících z konferencí. Ústav, o jehož vznik a nejdůležitější etapu výstavby se zasloužil, neřídil ani plné 3 roky, když 17. dubna 1928 zemřel.

O významném postavení prof. Kučery svědčí nejen jeho činy, ale i fakt, že jeho nekrolog přinesly téměř všechny významné deníky. Například Lidové noviny mu věnovaly celou první stranu s krásným životopisem z pera prof. V. Neumanna a Arne Nováka. Zásluhy o vybudování lékařských ústavů a fakult zhodnotily nekrology profesorů Pelnáře, Syllaby a Neumanna v Časopisu lékařů českých z roku 1928. „Z celé bytosti Pavla Kučery vyzařovalo cosi apoštolského, co bezděky podmaňovalo. Učenec světového školení a evropského rozhledu dovedl si zachovati význačný rys svých předků, příkladných písmáků podřipského kraje, kteří na zapadlém mlýně kokořínského údolí chránili a pěstili „živé semeno“: lásku k duchovním pokladům, věrnost poznané pravdě, ale i ochotu hotovou přispěti kdykoliv všem, kdož potřebují ochrany a pomoci.“ (Arne Novák, Lidové noviny, 18. 4. 1928) „Ať působil kdekoli, žil Pavel Kučera cele svým úkolům, jejich základní myšlence, kterou vždy chápal ve veškeré její velikosti, prost ctižádosti, žárlivosti a závisti, dalek jakékoli náročnosti i vší osobní malichernosti. Šlo mu především o věc, vždy o dobrou věc, pro ni hleděl získat pochopení, zájem, součinnost. Pro sebe nikoli!“ (Prof. dr. Ladislav Syllaba, Časopis lékařů českých č. 17, 1928) „Odhalení pamětní desky prof. dru P. Kučerovi. „Včera odpoledne byla profesoru dru Pavlu Kučerovi v rodném jeho městě Štampachu v Kokořínském údolí slavnostně odhalena pamětní deska. Na slavnosti promluvil též přítel Pavla Kučery, profesor Neumann za universitu brněnskou.“ (Denní zprávy, Lidové noviny, 23. 9. 1929)

Zdroj: Kříž, J.;Beranová,R. Historie Státního zdravotního ústavu v Praze. Acta hygienica, epidemiologica et mickrobiologica. Zvláštní číslo. 2005