prof. MUDr. Karel Raška, DrSc.

Byl mimořádnou osobností světové medicíny a epidemiologie. Jako ředitel sekce infekčních nemocí WHO navrhl, prosadil a se svými kolegy z mnoha zemí úspěšně dokončil program eradikace pravých neštovic.

Narodil se 17. 11. 1909.  Po maturitě na gymnáziu v Sušici nastoupil studium medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Studium úspěšně dokončil v roce 1933, v roce 1948 se habilitoval a v roce 1955 byl jmenován profesorem.

V roce 1945 spolu s Františkem Patočkou osobně řídil opatření pro zamezení dalšího šíření epidemie skvrnitého tyfu, která na sklonku druhé světové války vypukla v koncentračním táboře Terezín. Zde také společně sepsali zprávu o poměrech v Malé pevnosti a mimořádně brutálním zacházení se zde vězněnými Němci a svými protesty přiměli vládu k výměně vedení tábora.

V roce 1952 nastoupil na místo ředitele nově založeného pražského Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, stál také u zrodu Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy (dnešní 3. lékařská fakulta). Studoval ohniska moru v oblastech Sovětského svazu, Indie a Číny. Prosadil v Československu diagnostiku Rh-faktoru a léčbu fetální erytroblastózy pomoci krevních transfúzí (bylo tak jednou z prvních zemí v Evropě, která tyto metody zavedla).

V roce 1963 se stal ředitelem sekce infekčních nemocí Světové zdravotnické organizace. O čtyři roky později zahájil eradikační program proti pravým neštovicím a během dvou let se jeho týmu podařilo nemoc vymýtit ve dvaceti nejpostiženějších afrických státech. Byl autorem konceptu epidemiologické bdělosti (surveillance), kterou Světová zdravotnická organizace přijala v roce 1968 mezi základní epidemiologické metody svého celosvětového působení. Byl důležitou postavou i řady lokálních eradikačních programů v Československu, zejména pokud šlo o potlačení dětských nemocí; podařilo se mu výrazně omezit výskyt černého kašle, záškrtu, dětské obrny nebo spály, pro jejíž léčbu prosadil ve své době revoluční použití penicilinu.

V roce 1970 byl na nátlak komunistického režimu odvolán z vedení Ústavu epidemiologie a mikrobiologie a v roce 1972 donucen odejít do penze, byl mu dokonce zakázán vstup do nově vznikajícího Institutu hygieny a epidemiologie. Hlavním důvodem byla nevraživost tehdejšího českého ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce, způsobená předchozím Raškovým odhalením Prokopcova plagiátu při kandidátské práci (výsledky práce byly zfalšovány tak, že vyzněly jako kazuistiky pacientů, ačkoliv šlo pouze o aplikace na mrtvých tkáních).

V roce 1984 byl prof. Raška vyznamenán Jennerovou medailí, kterou mu udělila Royal Society of Medicine v Londýně. Tato medaile je celosvětově nejprestižnějším oceněním za boj s epidemickými nemocemi.

Prof. Karel Raška zemřel 21. 11. 1987

Na jaře roku 2021 bylo poslaneckým klubem Pirátů iniciováno předložení návrhu na udělení státního vyznamenání. Výbor Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP tento návrh znovu předložil (již popáté). Ten byl  prezidentem Milošem Zemanem akceptován a tak byl prof. Raškovi dne 28. října 2021 udělen Řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Prezident Zeman dodatečně předal toto státní vyznamenání dne 7. 3. 2022 do rukou syna prof. RNDr. Ivana Rašky, DrSc.

Zdroj: Wikipedie, přednáška „Profesor Karel Raška a vymýcení pravých neštovic“ –  MUDr. Pavla Křížová, DrSc.

 

Prof. MUDr. Karlu Raškovi je věnován také pořad ČT „Frajer, který vymýtil pravé neštovice“.