prof. MUDr. Bohumil Vacek (1928-1937)

Narodil se 9. července 1871 v Hostouni na Šumavě, vystudoval gymnázium v Domažlicích a po maturitě v r. 1890 odešel studovat na lékařskou fakultu UK v Praze. Promoval v r. 1896 a praktikoval potom čtyři roky na různých klinikách v Praze. V letech 1901–1911 byl okresním lékařem ve Velkém Meziříčí, 1911– 1918 vrchním lékařem ve Vyškově. Vynikal ve vlasteneckých a organizátorských činnostech, píše se v dobovém životopise, např. byl u zřízení prvního zdravotního střediska a domu zdraví ve Vyškově. Po skončení první světové války byl povolán Národním výborem v Brně zastávat funkci zemského zdravotního referenta pro Moravu. Z té doby existuje jeho významný dopis (datovaný 14. 2. 1919), v němž podává ministrovi školství prof. Srdínkovi obsáhlou informaci o stavu příprav na zřízení lékařské fakulty v Brně a uvádí v něm řadu konkrétních návrhů na umístění ústavů a klinik. Zmiňuje se v té souvislosti o řediteli zemské nemocnice prof. Kučerovi, který se na založení fakulty rovněž podílel. Po nějaký čas řídil expozituru ministerstva zdravotnictví na Slovensku a účastnil se zde boje proti epidemiím neštovic, skvrnivky, dyzentérie a cholery.

V r. 1920 byl jako zemský referent pozván Rockefellerovou nadací na několikaměsíční studijní cestu do USA, Anglie a Francie. Po návratu přednášel „technickou hygienu“ na brněnské technice. V Brně se zasloužil o vybudování dezinfekčního ústavu a moderní dopravní služby pro infekčně nemocné. V roce 1926 nastoupil do Prahy, aby pomohl organizovat administrativu nově zakládaného Státního zdravotního ústavu a „vypomohl tím svému příteli, dosavadnímu řediteli prof. MUDr. Pavlu Kučerovi“, jak píše ve svém životopise.

Už v roce 1926 se na ministerstvu financí dožadoval zvýšení rozpočtu pro SZÚ „dovolávaje se toho, že ústav vydělává na imunologických preparátech velké miliony“, ale vedoucí úředník ministerstva ho odbyl slovy, že „na příjmech nezáleží, ale jen na tom, aby nebyl překročen výdajový rozpočet“. Byl to jeden z prvních sporů o řešení ekonomiky výroby sér a očkovacích látek.

Po smrti prof. Kučery v r. 1928 se dr. Vacek stal jeho nástupcem a začalo pro něj období velké budovatelské práce. Byl ředitelem SZÚ v letech 1928– 1937 a ve svém životopise právem uvádí, že se mu velmi osvědčily dosavadní zdravotně organizační zkušenosti. Významně se zasloužil o stavební a odborné dovršení díla započatého prof. Kučerou. K SZÚ byly přičleněny ústavy pro kontrolu léčiv a pro zkoumání potravin a po složitých začátcích se SZÚ stal významnou institucí s rostoucí autoritou domácí i zahraniční. Za jeho ředitelování byla vybudována v areálu Masarykova škola pro sestry zdravotní a sociální péče (nyní Institut pro postgraduální vzdělávání zdravotníků), garáže, byty a dílny.

Vedle své ředitelské funkce zastával dr. Vacek významné společenské funkce. Byl v předsednictvu Československého červeného kříže, členem Státní zdravotní rady a v r. 1931 byl mezi zakladateli Společnosti pro rozvoj preventivního lékařství, která se zabývala řadou otázek národního zdraví – tuberkulózou, výživou, zákonem o léčivech, péčí o matku a dítě, pracovním lékařstvím a duševním zdravím. V roce 1937 odešel doc. Vacek do důchodu.

I po odchodu z ústavu byl doc. Vacek velmi činorodý a dál se podílel na aktivitách Společnosti pro rozvoj preventivního lékařství. Po druhé světové válce pracoval od roku 1948 do svých 85 let jako lékař v Mariánských Lázních. Odborné zájmy a přes 80 publikací zaměřil na otázky veřejného zdravotnictví. V r. 1933 byl habilitován ze státního a sociálního zdravotnictví. K raným publikacím patří článek „O úpravě zdravotní služby na základě požadavků a poměrů Moravy“ v ČLČ z r. 1919, k pozdějším reakce na soudobé problémy republiky – „Lékaři v boji proti nezaměstnanosti“ ve Věstníku lékařů českých z r. 1937. Napsal také řadu populárně informačních článků a brožur o činnosti a významu SZÚ.

Doc. MUDr. Bohumil Vacek zemřel 20. července 1965.

Zdroj: Kříž, J.;Beranová,R. Historie Státního zdravotního ústavu v Praze. Acta hygienica, epidemiologica et mickrobiologica. Zvláštní číslo. 2005