Historie SZÚ

Ochrana veřejného zdraví a zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva je jedním z důležitých úkolů každého státu. Státní zdravotní ústav (SZÚ) je vědeckou a odbornou institucí, která svou činností přispívá velkou měrou k prevenci a kontrole nemocnosti obyvatel v ČR. V rámci mezinárodní spolupráce se SZÚ podílí na řadě projektů s cílem zlepšit zdraví obyvatel i v jiných částech globalizovaného světa.

Vznik a rozvoj Státního zdravotního ústavu (1921-1939)

Plány na zřízení národního zdravotního ústavu začaly vznikat již za Vavro Šrobára, prvního ministra zdravotnictví Československa. Za jeho působení začalo i vyjednávání s Rockefellerovou nadací o podmínkách poskytnutí  daru  určeného na výstavbu ústavu. Pro stavbu byl vybrán pozemek v bezprostředním sousedství Vinohradské nemocnice, plány navrhl architekt Rudolf Kvěch. Státní zdravotní ústav byl slavnostně otevřen v listopadu 1925 a jeho prvním ředitelem se stal prof. MUDr. Pavel Kučera. V období první republiky se SZÚ stal významnou vědeckou a odbornou institucí. Rozvinul rozsáhlou vědeckou činnost, vyráběl séra a očkovací látky, zabýval se bakteriologickou a sérologickou diagnostikou. Důležitou součástí ústavu bylo oddělení pro sociální hygienu, které se mimo jiné zabývalo zdravotnickou statistikou, epidemiologií, hygienou výživy a hygienou práce.

Ústav v době války (1939-1945)

Po zániku československého státu se Státní zdravotní ústav dostal pod kontrolu německé okupační správy a na Slovensku byl v Bratislavě založen samostatný ústav. Mezi oběma institucemi byly uzavřeny dohody, které se týkaly především výroby a dodávek sér a vakcín na Slovensko. Velkou odvahu prokázali epidemiologové ústavu při likvidaci epidemie skvrnitého tyfu, která se rozšířila před koncem války v koncentračním táboře v Terezíně.

Reorganizace ústavu a jeho další činnost (1949-1989)

V roce 1949 byl Státní zdravotní ústav reorganizován a kromě oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě vznikly pobočky i v dalších městech. Výroba sér a očkovacích látek se osamostatnila a vznikl n. p. Biogena. Po třech letech byl ústav zrušen a jeho pobočky se přeměnily na Krajské hygienicko-epidemiologické stanice. V činnosti SZÚ pak pokračovaly nástupnické ústavy, které vznikly vyčleněním z jeho jednotlivých odborů. V roce 1971 byly samostatné ústavy opět integrovány do nově zřízeného Institutu hygieny a epidemiologie. V průběhu uvedených let vzrostla odborná úroveň samostatných ústavů i institutu. Vznikla  úzká spolupráce s Lékařskou fakultou hygienickou a bylo dosaženo součinnosti s hygienickou službou. Významné poznatky přineslo studium silně znečištěného prostředí. Byl dosažen pokrok v profesionální toxikologii, ve výzkumu infekcí (epidemiologie a mikrobiologie), úspěšně se realizovala vakcinační strategie. Pod vedením Státního zdravotního ústavu probíhaly každých 10 let rozsáhlé antropologické výzkumy růstu dětí a mládeže, čímž vzniknula světově ojedinělá tradice.

Obnova SZÚ (1990-2003)

Po roce 1989 prošel ústav řadou změn, které odrážely nové trendy ve společnosti i v preventivní medicíně. V roce 1992 byl znovu obnoven původní název instituce – Státní zdravotní ústav. V rámci reorganizace bylo z ústavu vyčleněno Centrum hygieny záření a naopak ústav převzal agendu Národního centra podpory zdraví, které bylo zrušeno.  Nově bylo zřízeno pracoviště Ústředí Systému monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. V této době sehrál SZÚ důležitou roli i v řadě celostátních preventivních programů, jako byl Národní program podpory zdraví, Národní program boje proti AIDS, v koordinaci prevence jodového deficitu nebo při organizování dalších dvou celostátních antropologických výzkumů zahrnujících desetitisíce dětí.

 

SZÚ po vstupu České republiky do EU (2004 až do současnosti)

Vstup ČR do Evropské unie v roce 2004 představoval pro oblast zdravotnictví další mezník, ve kterém sehrál SZÚ důležitou roli. Ústav se podílel nejen na implementaci evropských právních předpisů do české legislativy, ale jeho odborníci přispěli i ke tvorbě předpisů nových (např. v oblasti zdravotní nezávadnosti hraček), které vycházely z českých norem a staly se předlohou evropské legislativy. Tím se SZÚ úspěšně zařadil mezi přední evropské expertní organizace tvořící odborné zázemí pro potřeby Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC). Vyvrcholením pak byla příprava evropských legislativních norem na úseku ochrany veřejného zdraví během předsednictví ČR v Radě Evropské unie v roce 2009.

V roce 2008 proběhla neúspěšná reorganizace SZÚ, kdy byl SZÚ rozdělen na Centrum laboratorních činností v ochraně a podpoře veřejného zdraví a Centrum odborných činností v ochraně a podpoře veřejného zdraví. Činnosti obou center se však významně prolínaly a většina úkolů nemohla být plněna bez jejich úzké spolupráce. Bohužel v této souvislosti došlo ke snížení počtu zaměstnanců i finanční podpory ze státního rozpočtu. Po třech letech byla organizační struktura pro nefunkčnost vrácena do původního stavu, a i přes pokračující omezení finanční podpory a personálu se podařilo kvalitu činností ústavu udržet.

SZÚ se v následujících letech podílí na koordinaci a realizaci Národního antibiotického programu, i na realizaci Národního akčního plánu k zajištění udržitelného používání pesticidů v ČR. V roce 2015 se přední odborníci ústavu podíleli na přípravě většiny z 13 tzv. akčních plánů, které blíže specifikují cíle, odpovědnost, ukazatele pro klíčová prioritní témata Národní strategie Zdraví 2020.

SZÚ v současné době zastává v systému českého veřejného zdravotnictví unikátní roli. Je odbornou institucí, která zastřešuje veškeré aktivity vztahující se k fungování veřejně zdravotnického systému v ČR a svojí činností komplexně pokrývá celé spektrum oblastí ochrany a podpory veřejného zdraví. Své poslání naplňuje zejména přípravou podkladů pro národní zdravotní politiku a metodickou a referenční činností. Základem odborné práce specialistů ústavu je vědecko-výzkumná činnost, spojená se zapojením SZÚ do národních i mezinárodních výzkumných projektů. SZÚ se také významnou měrou podílí na pregraduálním a postgraduálním vzdělávání zdravotnických i nezdravotnických pracovníků. Nedílnou složkou práce ústavu je také autorizační a akreditační činnost.

Odborní pracovníci SZÚ jsou zapojeni jak do národních meziresortních pracovních skupin, tak i mezinárodních skupin na úrovni EU a WHO. SZÚ je jedním ze zakládajících členů Mezinárodní asociace národních ústavů pro veřejné zdraví (IANPHI). Dlouhodobě spolupracuje s řadou dalších evropských organizací (např. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Evropské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC), Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC), Evropské centrum pro validaci alternativních metod (ECVAM) aj.), na jejichž jednání jsou zástupci SZÚ pravidelně vysíláni.

Podrobná historie ke stažení v pdf     Vznik Státního zdravotního ústavu: pár střípků z historie